Dětství, základní škola a první podnikatelský plán

Vzpomínám si, že jsem začal dostávat kapesné v době, kdy jsem mohl být asi tak ve třetí třídě základní školy. Bylo to 20 korun týdně, které jsem si vždy pečlivě uložil do kasičky a šetřil na neurčito. Po pár měsících spoření jsem všechny své peníze utratil za autíčko a dětskou pistoli. Pistole se za týden rozbila a autíčko leželo v poličce, kde se na něj prášilo několik dalších let. Již chvilku po tomto skvělém nákupu v hračkárně jsem si uvědomil, že bych si chtěl koupit další hračky a najednou nebylo z čeho. Na tuto příhodu vzpomínám dodnes, protože s největší pravděpodobností zapříčinila mou šetřivou povahu. Od této chvíle jsem se vždy desetkrát rozmyslel, než jsem si něco koupil. Po pár letech jsem měl naspořeno poměrně dost peněz. V posledních ročnících základní školy jsem začal dostávat dokonce 50 korun na týden a pořád jsem to nepovažoval za dostatek na to, abych mohl utrácet za každou hloupost.

Přemýšlel jsem taky nad tím, proč lidé chodí pracovat 12 hodin denně, aby si za ty tvrdě vydřené peníze kupovali nesmyslně drahé spotřební zboží. Obešli by se přeci s levnějším a ušetřené peníze by mohli spořit, aby mohli v budoucnu méně pracovat. Napadlo mě, že by možná bylo zajímavé, radit lidem, kde se dá ušetřit a nechat si za to platit podílem z uspořených peněz. Někde jsem v tu dobu zaslechl něco o finančních poradcích a žil jsem v domnění, že takto nějak finanční poradci fungují – radí lidem, kde ušetřit jejich vydělané finance. Jasně to přeci vyplývá z toho názvu. A tak, když nám při předávání vysvědčení v deváté třídě kladli otázku, co bychom jednou chtěli dělat, jednou z mých odpovědí byl finanční poradce. Dále potom ekonom, účetní nebo programátor. V té době jsem hodně času strávil hraním počítačových her, a myšlenka, že bych mohl hry i vytvářet, byla skvělá.

Střední škola, rozvoj osobnosti a první investice

Po absolvování základní školy jsem pokračoval na Masarykovu obchodní akademii v Jičíně, obor Informatika v ekonomice. Během prvního ročníku jsem přišel na to, že existuje něco jako inflace – to mi dokázalo, že v šetření peněz jsem stále ještě na začátku. Nedokázal jsem přesně vysvětlit proč, ale již jsem tušil, že každý rok mám reálně naspořeno méně, než kolik jsem si do nedávna myslel. Toto zjištění mě nějakou dobu trápilo, než jsem zjistil, že existují podílové fondy. Do těch jsem v šestnácti letech vložil většinu svých úspor s vidinou toho, že tam o peníze nepřijdu a možná i nějaké získám. Nebylo ovšem lehké zjistit, který fond je ten pravý. Nakonec jsem zvolil nějaký akciový fond amerických akcií a menší část jsem dal do čínských akcií. Oba fondy již pár let stabilně rostly a nic nenasvědčovalo tomu, že by neměly růst dál. Zjistil jsem, že je jednoduché sledovat, jak hodnota mých peněz roste, ale následně jsem viděl i pokles, který mě posunul pod hodnotu mého prvotního vkladu – prodělával jsem. Situaci jsem přehodnotil a peníze postupně přesouval do fondů zlata a komodit. Byly sice momentálně „dole“, ale jelikož jsem začínal chápat, jaká je návaznost mezi komoditami a akciemi a jak se cyklují krize na trhu, zdálo se mi, že by mohly růst. A nemýlil jsem se. Fondy skutečně rostly a vynesly mi zhruba 30% zhodnocení za půl roku. To mě ovšem vystrašilo a peníze jsem vybral. Nechtěl jsem již znovu sledovat, jak mé celoživotní úspory jdou „do kopru“. Nebyla to asi úplně ta nejlepší volba, neboť poté přišla hromada událostí, které napětí na akciových trzích zvýšily a zlato i komodity šly nahoru. Mohli jsme to pocítit i na ceně pohonných hmot.

Poslední událostí, která pomohla zlatému fondu, byl „Brexit“. Kdybych peníze vybral až po něm, mohl jsem mít zhodnocení zhruba 80 %. Za tuto zkušenost jsem ovšem vděčný, protože sledováním vývoje trhu jsem pochopil základní principy jeho fungování. Věděl jsem, že nikdo z mých vrstevníků tuto zkušenost nemá a říkal jsem si, že by nebylo od věci je naučit, jak vydělat peníze investováním do fondů a brát si za to část peněz z jejich výdělku. Obě strany by vydělaly – Jedna by poskytla hotovost, druhá znalosti. Byl by to super byznys. Potíž byla v tom, že mi nikdo peníze nesvěřil a postupem času jsem i já měl problém najít správný nástroj pro investování. Vše působilo buď nafouknutým dojmem, nebo jsem v tom neviděl dlouhodobější potenciál do budoucna.

Útěk do světa IT

Bavila mě též tvorba webových stránek, a tak jsem si na začátku čtvrtého ročníku našel práci na pozici programátora webových stránek. Pracoval jsem na uživatelském prostředí předních českých e-shopů a měl jsem asi toho nejlepšího šéfa, jakého jsem mít mohl. V té době vznikla i myšlenka, že bych měl jít studovat IT. Mezitím mi úspory a výplaty déle než rok ležely na běžném účtu, než jsem se rozhoupal je vložit do stavebního spoření. Tam mi paní nastavila nepřiměřeně velkou cílovou částku, abych zaplatil větší poplatek a ona dostala větší provizi. To jsem ovšem tenkrát nevěděl.

Blížily se maturity, které jsem zvládl s přehledem a byl jsem přijat na ČVUT do Prahy. Měl jsem se tedy stát programátorem. Během prázdnin jsem se ovšem dostal do komunity finančních poradců ze známé modré německé firmy, kde mě zaujaly určité myšlenky tohoto oboru. Poznal jsem ovšem, že má představa „finančního poradce“ byla mimo. Dnes si tak totiž říkají i pojišťovací makléři, pojišťovací agenti, prodejci životního pojištění nebo paní na poště. Je to práce s nějakou finanční pomocí pro klienty? To je diskutabilní, mně to tak ovšem nepřišlo. Začal jsem se tedy o obor zajímat, sešel se s několika lidmi zastupujícími různé společnosti a vybral si s.r.o. působící v Broker Trustu – nejstabilnější makléřské společnosti v ČR. Našel jsem si první klienty, vydělal první peníze a poznával další aspekty této oblasti. Konečně jsem mohl lidem radit, kam uložit své úspory, do čeho se vyplatí a do čeho nevyplatí investovat, jak vyjednat nižší úrok na hypotéce, kde se dá ušetřit na pojištění, nebo na kterém si naopak připlatit.

Návrat k financím a začátek podnikání

Programátorská škola mě nebavila. Popravdě – ani mi to moc nešlo. Po prvním semestru jsem se přestěhoval z Prahy zase domů, podal přihlášku na Finanční management a ještě stihl během druhého semestru vystudovat Právní management v pomaturitním ročníku, kde jsem již během studia sám přednášel studentům vyšších ročníků o finančním trhu. Přijímací zkoušky na Finanční management jsem považoval za výzvu, byl jsem ovšem přijat mezi nejlepšími. Věnuji se tedy naplno financím a stále se vzdělávám v rámci školy i praxe.

Dnes je má podnikatelská vize jasná. Chci vytvořit v Hořicích zázemí kanceláře, která bude pro lidi fungovat jako doktor – když Vás bude něco pálit, přijdete pro pomoc. Je pro mě tedy zásadní, abych mohl být pro ostatní tím, kdo jim vždy zodpovědně poradí a udělá vše na 100 %.